Reformy na Novém Zélandu jako příklad vhodný k následování

O nejúspěšnější reformě na Novém Zélandu jako příklad hodný následování ?pro členské země EU, USA a Japonsko.

Pluralitas non est ponenda sine necessitate.
Nemá se postulovat množství (důvodů či příčin), není-li to nezbytné.
Occamova břitva

?Tento článek bude je věnovaný mimořádně úspěšným hospodářským reformám na Novém Zélandu provedené Sirem Rogerem Douglasem. Osobně ho považuji za jednoho z nejlepších ministrů financí. Je to můj nejoblíbenější dosud žijící bývalý politik. Obdivuji ho za jeho dobře odvedenou práci a odvahu k provedení radikálních a liberálních reforem.
Snaha vlády zasahovat do většiny oblastí ekonomického života sahá na Novém Zélandu až do druhé poloviny 19. století. Nový Zéland se stává průkopníkem v budování státu blahobytu (welfare state) a jako první na světě zavádí všeobecný penzijní systém v roce 1898. Jsou zahájeny sociální programy ve zdravotnictví, školství a je vytvořena sociální záchranná síť.
Další vlna posilování státního intervencionalismu přichází v roce 1935, kdy se vlády poprvé ujímá Labour Party (Strana práce). Zavádí rozsáhlý systém dovozních licencí a uvaluje vysoká cla na dovážené hotové výrobky. Tato opatření jsou provázena restrikcí v devizové oblasti a od roku 1934 zavedený novozélandský dolar (NZD) má stanovovaný pevný kurz ministerstvem financí. V roce 1938 je zaveden rozsáhlý systém sociálního zabezpečení zahrnující vysokou penzi a bezplatné zdravotnictví, který je financován z příjmových daní.
V roce 1950 má Nový Zéland druhý nejvyšší HDP na obyvatele z 24 zemí OECD. Během následujících let vlivem státních intervencí do ekonomiky docházelo ke konci šedesátých let k ekonomickým problémům. V roce 1975 se stal ministerských předsedou Robert Muldoon za stranu National Party a navzdory tíživé situaci pokračoval v státním intervencionistickém přístupu a situace se zhoršovala. Svým přístupem jen oddaloval nezbytnost strukturálních reforem. HDP na obyvatele vlivem pomalejšího růstu HDP, v důsledku pře regulovanosti ekonomiky, kleslo až na 19 místo v roce 1982. Od roku 1961 stát hospodařil trvale s deficitem a ten se od poloviny sedmdesátých let začal významně prohlubovat až na 9% HDP v roce 1983 a státní dluh tím narostl až na 64% HDP.
V roce 1984 se premiér Muldoon rozhodl k vyhlášení předčasných voleb a ty vyhrála Labor Party. Nový ministerský předseda David Lang zahájil strukturální reformy, jejich ústřední postavou se stal ministr financí Roger Douglas a podle něho se nazývají "rogernomics". Ačkoliv je Labour Party spjatá historicky s odborovým hnutím a zastávala postoje nalevo od středu tj. obhajoba aktivní role státu v ekonomice, měly reformy tržní orientaci.
Strukturální reformy můžeme rozdělit na 3 oblasti:
1) Deregulace trhů a cenová liberalizace
Během jednoho roku došlo k odstranění veškeré regulace cen, mezd, dividend, úvěrů, devizových operací a zahraničních investic. V roce 1985 byl zavedený plovoucí kurz novozélandského dolaru (NZD). Do bankovnictví byla zavedena konkurence a byly odstraněny kvantitativní limity pro úvěry, zrušení povinných minimálních rezerv u centrální banky a licencování subjektů k provádění operací na devizových trzích.
V oblasti mezinárodního obchodu došlo ke snížení celních sazeb na 5% do roku 2000.
Reforma se i dotkla síťových odvětví. Byly zrušeny monopoly v letecké a v železniční dopravě, i licence pro taxislužby a také pro jiné obory. Dále došlo k odstranění restrikcí v dálkové silniční dopravě. Byly deregulovány telekomunikace a byl zrušen zákaz výroby elektřiny v soukromém sektoru atd. Bylo zrušeno subvencování podniků a zemědělské dotace.
2) Daňová reforma
V roce 1986 byly zrušeny veškeré daně z obratu a nahrazeny jednotnou 10% daní z přidané hodnoty, která byla zvednutá v roce 1989 na 12,5%. U daně z příjmu byla snížena progresivnost na 2 sazby 24% a 33%. Sazba daně z právnických osob klesla z 48% na 33%. V roce 1992 byly zrušeny majetkové daně.
3) Odstátnění a privatizace
Státní podniky byly přetransformovány na akciové společnosti bez jakýchkoliv státních záruk. V následujícím roce byly zprivatizovány za nejvyšší cenu. Zisk z privatizace ve výši 4% HDP byl použit výhradně na snížení státního dluhu.
Součástí reformy byly i reformy v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního a penzijního systému, národního účetnictví a vyšší státní správy. Celý proces probíhal v podmínkách striktní fiskální a monetární politiky. Díky těmto reformám se novozélandská ekonomika stala jednou z nejsvobodnějších a v roce 1995 obsadila země třetí místo podle indexu ekonomické svobody. Od roku 1995 byl rozpočet přebytkový až do roku 2008. Díky tomu došlo ke snížení dluhů až na 15% HDP.
Hospodářská krize v roce 2008 zasáhla i novozélandskou ekonomiku, ale deficit nebyl tak velký jako v jiných zemích. Nejvyšší deficit 9% HDP byl v roce 2011, protože tehdy bylo zemětřesení, které způsobilo rozsáhlé škody ve městě Christchurch. V současné době je deficit již minulostí a rozpočet je mírně přebytkový. Dluh je cca 30% HDP a vláda má v plánu ho postupně snižovat.
Roger Douglas byl ministrem v letech 1984 - 88 a na konci roku 1988 musel kvůli neshodám s premiérem odejít. V reformách pokračovala National Party, která vládla od roku 1990, až do roku 1995. Jedná se o nejrozsáhlejší strukturální reforma v poválečných dějinách. Tato reforma by měla být studována politiky po celém světě jako vzor úspěšných protrženích reforem.

Podrobnosti v této práci: Nový Zéland: ekonomické reformy 80. a 90. let a jejich důsledky

Zmenšovanie úlohy štátu: lekcie z Nového Zélandu

Ako ľavičiar zreformoval Nový Zéland

Roger Douglas – Tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. Století